Červenec 2018

Ráda jím!

31. července 2018 v 17:57 | Lara
Ze života mezi lidmi jsem si odnesla zajímavý poznatek. Jídlo je život. Oni na něm neustále něco řeší. Když je jednomu jedno, co ten druhý jí, tomu druhému to určitě jedno není a jsou pak schopní se kvůli tomu pohádat.
Asi bych to chápala, kdyby si to navzájem chtěli sníst, ale oni jsou schopní nadávat i lidem, kteří jim nic sníst nechtějí, protože to nejí. Lidi jsou divný!

Pochytila jsem to, že jsou lidi, kteří hodně věcí nejí a pak taky lidi, kteří sní všechno. Jen hovno v trávě asi úplně ne, přitom je to docela pochoutka.

V mém světě jsou lidi, co nejí zvířata i lidi, co jí zvířata. Hana je nejí. A to je vlastně docela dobrý, protože se nemusím bát, že mi sní mou večeři, nebo ještě hůř, že až bude mít hlad, tak sní mě. Toho bych se u lidí, co jí zvířata asi bála.

A i když je Hana nejí, ví, že já bych bez nich nemohla plnohodnotně žít. Protože zvířata, která se jmenují šelma, musí jíst jiná zvířata. Nic jako šelma člověčí není, takže asi dobrý.

Jsem hezká

25. července 2018 v 22:13 | Lara
Narozdíl od Belličky jsem téměř vždycky (pokud tedy zrovna Hana nejede někam, kde mě z naprosto absurdních důvodů lidi nechtějí) přizvaná na dobrodružství. Na pozdim a v zimě nejsou tak dobrodružná jako jindy, to většinou jenom kavárním. Ale jinak chodím i po světě. Belluna mezitím spí doma a o světě neví, natož aby po něm chodila.

A tak jsem byla před nedávnem pozvaná i na lov ufounů. Nevím, co přesně si pod tím představit. Jako jak se to dělá, to lovení ufounů, protože jsem ještě nikdy žádnýho nechytala (a popravdě, nikdo ze zúčastněných taky ne, i když to nepřiznají!) Spíš to byla taková výprava do Mordoru, jen s tím rozdílem, že jsme se vlastně většinu času cítily, jako bychom už tam byly, jak se z krásného rána stalo... No, holky to teplo přirovnaly k psí prdeli. Prý tam je tepleji než v té člověčí, tak asi jo.
Kromě ufounů jsem ale úspěšně lovila komplimenty. Prý jsem hezká. Slýchala jsem to klidně desetkrát denně a co teprve večer, když jsem se stočila do kuličky nebo schválně roztomile rozplácla. To mi pak říkaly klidně desetkrát během chvilky, že jsem hezká.

Ale to já vlastně vím, Hana už mi to říkala. Ale jsem taky dobrodruh (když zrovna nesedím na křesle nebo nepřemýšlím o sezení na křesle), takže jsem i dobrodruhovala.

Můj holčičí svět

19. července 2018 v 12:00 | Lara
Mám svoji NK, to je nejlepší kámoška, nejka... Jsem jako z americkýho filmu. Krásná, štíhlá a mám kamarádku, která je tlustá a rozhodně ošklivější než já.

Nechali mě doma

16. července 2018 v 14:48 | Lara
Když jste pes, je to těžký. Neustále po vás někdo něco chce, očekává se, jak se budete chovat, věčně něco nesmíte, tohle zase musíte... No a i když jste roztomilí, ne všude vás chtěj.
A tak zase jednou Hana jela někam, kde mě nechtěli. MĚ!!! Nechápu proč...


Já, čupakabra

11. července 2018 v 19:05 | Lara
Proč jsem Crombie? Co to vlastně znamená Crombie? Nic. Říkal to zlejda Stan a sám nevěděl, co to znamená. Teď to ale znamená mě!!!


U doktora

10. července 2018 v 9:43 | Lara
Dejte si kafíčko, jako já, na nervíky. Byla jsem totiž u doktora.
Už podruhé za hodně krátkou dobu, vážně jsem nevěřila, že mi to udělají znovu. Toho pána totiž nemám vůbec ráda, je to čert, zloun, kterýho baví ubližovat ostatním. Určitě je to záporák. Něco jako Loki.
Včera jsem koukala na Avengers, už jste to viděli? Já poprvé. Dokonce mezi nima byl i plešoun, ty já ráda. Kdybych ho potkala, zuřivě bych mu oblízala hlavu.

Jmenuju se Lara, jak víte. Hodně lidí, které potkám poprvé říká něco o nějaké Laře Croft. Hana už říkala, že moje jméno se s ní neshoduje záměrně. Takže se nejmenuju podle ní nebo tak něco. Ale lidi si to asi myslí.
Pravda je taková, že jsem nejdřív vůbec nevěděla, co to je. Pak jsem jí viděla v počítačové hře a prý je i v televizi, to by mě možná bavilo.
Zjistila jsem hned dvě věci.
První je, že ve skákání a běhání bych ji trumfla jako nic. Ještě by se divila.
Druhá je ta, že nemůžu být jako ona, protože ona je statečná. To já nejsem. Nejhorší třeba je, když v zimě napadne sníh a lidi začnou stavět sněhuláky. To mě pak chytá infarkt za každou zatáčkou.
Na podzim se zase všude zjevují kupky listí... Co kdyby pod nima někdo byl?
Nebo když na vás v létě z příkopu vyběhne bažant. Co záleží na tom, že běží od vás. Je to horor!


Představení

7. července 2018 v 22:46 | Lara
Ahoj, já jsem Lara. Jsem pes, momentálně mi jsou dva, ale ve vašem světě, jako člověku, by mi bylo už něco kolem dvaceti. Takže dospělák, ale ještě ne úplně stará raketa. Sotva jsem nabrala rozum, popravdě. I když mi občas pořád říkají, že ho moc nemám...