Představení

7. července 2018 v 22:46 | Lara
Ahoj, já jsem Lara. Jsem pes, momentálně mi jsou dva, ale ve vašem světě, jako člověku, by mi bylo už něco kolem dvaceti. Takže dospělák, ale ještě ne úplně stará raketa. Sotva jsem nabrala rozum, popravdě. I když mi občas pořád říkají, že ho moc nemám...

Jsem tenká a docela drobná, lidi mi často říkají liška, kojot nebo šakal. Nejsem příslušník žádného plemene, takže si ze mě lidi často dělají srandu nebo jsou naopak ohromeni mou krásou. Jsem originální a nejde mě nikde koupit! Někteří taky říkají, že jsem hnusná, třeba ta paní, které Hana říká máma, i když přesně ta si zase myslí, že já Haně říkám máma, takže když jsem s ní a slyším slovo máma, vím, že přijde Hana... Mají to hodně zmatené.
Takže ta, které říkáme máma se vždycky směje, že jsem ošklivá a ptá se Hany, jestli opravdu chtěla takového hnusného psa. Ta naopak občas tvrdí, že jsem tak škaredá, až jsem hezká, ale pak mi zase říká, že jsem nejhezčí pejsek, tak v tom úplně nemám jasno.
Taky mi říká, že mám nohy jako neuvařené špagety.

Doma mám křeslo, tam se ráda vracím a když poznám, že jsme z procházky už na cestě domů, těším se na něj, až tam budu sedět. Nevydržím tam ale moc dlouho, raději spím v posteli, a nebo v okně. Tam si Hana chodí číst. Někdy tam jsem s ní, ale moc nečtu, spíš šmíruju z okna, kdo chodí kolem a stříhám ušima.

Přišla jsem z divného místa i se dvěma bráchy k nějaké paní, kterou už si moc nepamatuju. Měla tam hodně psů. Ale asi měli plíseň. Jedni byli do plesniví šeda, druzí zase plesniví do červena a měli fleky kolem očí a uší. Ti ale měli mámu, tátu a dokonce jim je psali i do rodných listů.
To já nevím, jak se má moje máma, viděla jsem ji jen maličkou chvilinku, tátu neznám vůbec.
S mámou jsme moc nepobyli, odešli jsme hodně rychle k té paní, od které jsem se pak přestěhovala k Haně už bez bráchů, i když ten větší se snažil dělat dojem a ohromit všechny kolem, i Hanu, asi aby si ho vzala domů.
Já se jenom klepala a bála se. Vlastně jsem se dlouho jenom něčeho bála. Zjistila jsem, že svět je mnohem větší než ranč s plesnivými psy a mými bráchy a jsou v něm dokonce i popelnice, které stojí u plotu a občas po světě poletují i igelitové pytlíky.
Teď už se takových věcí nebojím. Jenom někdy, když stojí na místě, kde dřív nestály, to jo...
Za týden to bude přesně dva roky, co bydlím tady doma. Mám se moc fajn. Dostávám sušený ryby, můžu užírat rucolu, když chci, k snídani mám masíčko a k večeři další. A můžu hodně spát, když chci. A taky běhat s větvemi v zubech po lese a koupat se. Ráda skáču z výšky do vody placáka. Potopím se, ohodí mě obrovská vlna a zase vyplavu a hledám klacky, které bych vynosila na břeh.

Mám kamarádku Chessinku, která má hooodně krátké nožičky, obrovské tlusté tělo a drátěnou srst. Kdyby měla ty nohy ještě o maličko kratší, vypadala by trochu jako obrovská drátěnka na nádobí.
Paní, co sem jezdí často a už ji znám, říkají jí Manina, tvrdí, že vypadá jako pásovec. Asi tak vypadat nemá, proto je všem pro smích a Hana věčně říká mámě, aby jí nic nedávala, že ji tím zabije a Petr, s tím Chessinka bydlí, nadává, aby už nežrala a je naštvaný proto, že jí každý něco cpe. Ale Chessinka nevypadá, že by si z toho něco dělala. Pořád za všemi chodí a loudí a hlasitě krká.
Taky s náma bydlí Dragouš, moc nevím, jakou má ke mně příbuzenskou vazbu, ale nedá se říct, že by mě miloval. Asi mu vadí, že já mám doma křeslo a bydlím s Hanou a on ne, ale občas se chová docela mrzutě. Asi i proto, že on je starý a plesnivý, zatímco já mladá, štíhlá a voňavá. To bude tím.

Ale miluju souseda, Simona! Je mnohem větší než Drago a taky se ke mně chová hezky. Každý den mě mile pozdraví a vůbec se netváří jako vrahoun. Je to blonďák a s Dragoušem se strašně nesnáší. Jednou se potkali v zatáčce, byla jsem u toho, tak o tom můžu vyprávět a jak o sobě ta naše paní Máma a sousedka navzájem netušily, strhla se ohromná mela a Hany máma jezdila jako had po štěrku a sousedka se kroutila v kopřivách i se Simonem. Netušila jsem, co si o tom myslet, ale Simona mám pořád ráda.
Celkově mám nejradši Dragovy soky, protože potkáváme ještě jednoho, to ale není blonďák, i tak je větší než Dragouš. On má totiž asi nějaký komplexy. Vlastně vůbec nevím, jak se jmenuje, ale líbí se mi. Ohromně taky miluju Adama, to je blonďák a já ho vždycky hlasitě zdravím přes plot a těším se každé ráno, že ho zase potkám. On si mě nijak zvlášť nevšímá, občas na mě jen přijde kouknout, ale i tak mi to vždycky udělá strašnou radost.
A pak cestou do krámu vídám kámoše jménem Chiko, ten je mnohem menší než já a má dlouhé vlasy. Miluje mě, takže když se nepotkáme na cestě, kouká na mě alespoň z okna nebo vyčkává u plotu.
Mou láskou je taky Nicolas, ten je taky malý, jako Chiko, a má dlouhé vlasy, vypadá ale jinak. Hana říkala, že je to štětka do záchoda, co vypadá trochu jako jorkšír... Jen teda netuším, proč by ho pojmenovávali zrovna Nicolas, když by s ním čistili záchod. Nehodí se mi to k tomu. Jinak takový je i Bobby, toho taky zbožňuju. Bydlí hned přes plot, ale moc často se nevídáme.

Musím jít čůrat, takže už víc nenapíšu, ale tady na tom blogu teď budu psát svoje zážitky a zaznemnávat svůj život. Tak doufám, že vás to tady bude bavit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. července 2018 v 13:17 | Reagovat

Mě to bude bavit určitě...:)

2 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 10. července 2018 v 20:51 | Reagovat

To si piš, že se sem ráda budu vracet. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama