U doktora

10. července 2018 v 9:43 | Lara
Dejte si kafíčko, jako já, na nervíky. Byla jsem totiž u doktora.
Už podruhé za hodně krátkou dobu, vážně jsem nevěřila, že mi to udělají znovu. Toho pána totiž nemám vůbec ráda, je to čert, zloun, kterýho baví ubližovat ostatním. Určitě je to záporák. Něco jako Loki.
Včera jsem koukala na Avengers, už jste to viděli? Já poprvé. Dokonce mezi nima byl i plešoun, ty já ráda. Kdybych ho potkala, zuřivě bych mu oblízala hlavu.

Jmenuju se Lara, jak víte. Hodně lidí, které potkám poprvé říká něco o nějaké Laře Croft. Hana už říkala, že moje jméno se s ní neshoduje záměrně. Takže se nejmenuju podle ní nebo tak něco. Ale lidi si to asi myslí.
Pravda je taková, že jsem nejdřív vůbec nevěděla, co to je. Pak jsem jí viděla v počítačové hře a prý je i v televizi, to by mě možná bavilo.
Zjistila jsem hned dvě věci.
První je, že ve skákání a běhání bych ji trumfla jako nic. Ještě by se divila.
Druhá je ta, že nemůžu být jako ona, protože ona je statečná. To já nejsem. Nejhorší třeba je, když v zimě napadne sníh a lidi začnou stavět sněhuláky. To mě pak chytá infarkt za každou zatáčkou.
Na podzim se zase všude zjevují kupky listí... Co kdyby pod nima někdo byl?
Nebo když na vás v létě z příkopu vyběhne bažant. Co záleží na tom, že běží od vás. Je to horor!




No, a pak je tady doktor. Samostatná forma zla. Tam když vás vezmou, je to ten nejhorší z nejhoršejších dní vůbec. A ani ti Avengers už to potom nezachrání!

Dřív už jsem tam byla na očkování. Doufám, že teď už jsem naočkovaná dost, takže už se mě to netýká. Myslím, že by to mělo stačit. Nejsem na světě moc dlouho a už jsem tam byla dostkrát, takže to na celý život vyjde určitě.

Když jsme odpoledne odjížděly, bylo to stejné jako minulý týden, kdy mě tam vzaly poprvé. Ráda jezdím autem, je to paráda. Těšila jsem se.
Kdyby mi Hana bývala řekla, Laro, jedeme k doktorovi, tak samozřejmě nepojedu a netěším se. Někde bych se schovala. Ale ona řekla jen, Laro, jedeme... A to jsem měla radost, protože já ráda jezdím, i kdybych se měla jen vozit do kolečka po vesnici.
Ale ušily na mě boudu a vzaly mě k doktorovi, aniž by mi o tom řekly předem. A včera zase!

"Já tam nepotřebuju, mě nic není!"
Říkala jsem hned, jak vylezu z auta a uvědomím si, kde jsem. Hana moje protesty úplně ignorovala a normálně mě tam odnesla. Už tam byla paní s jedním pejskem a hned za námi přišel pán s úplným miminem. Říkali, že je kavalír. Nechápu, jak si může takový pískle vysloužit takové označení. Vždyť umí jen blbě čumět, jak může být kavalír vlastně? Tím, že blbě čumí? Tohle jsem úplně nepochopila.

A chvíli po štěněti slyším funění, otřásá se zem, ozývá se chrčení. Ježíši, Godzilla!
Co může být horší než návštěva doktora?
Návštěva doktora, když jeho ordinaci napadne Godzilla!

Ale v chodbě se objevila jen mopslice. Tlustá byla jako tři. Kdybych ji bývala nepotkala u doktora, ale třeba na procházce v MÉM lese, hned bych jí to řekla. Hele, seš tlustý prase, hnusko, odporně smrdíš a jsi hnusná. Sežrala jsi svoji mámu, prasnice?
Ale tady mi to bylo jedno, tady jsem řešila důležitost vlastního bytí a nutnost přežití.

Byla jsem tam ze všech největší, dokonce i větší než ta prasnická mopslice, nevím, jestli by mě to teď vlastně nemělo urazit... ale kromě kavalírského dítěte jsem jediná seděla na klíně. Tekla jsem sice ven a bylo to nepohodlné, ale byla jsem strachy bez sebe.

Uvnitř mě týrali!!!!!
Byla tam i Hany máma, aby mě pomohla držet za nohy. Já bych je totiž jinak pokopala jako kůň! Zlý doktor mi napatlal na břicho hnusnou studenou patlanici a pak mi po břiše jezdil takovým jezdítkem a koukal na obrazovku. Že rád kouká na televizi, to chápu. Ale proč u toho musí týrat psy, to už ne.
Pak řekl, že už jsem dobrá a nic mi není. Nechápu, jak na to přišel, když celou dobu od televize neodtrhl oči a ani se nepodíval, jak jsem na tom. Zjistil by totiž, že asi brzo umřu hrůzou z něj.

A pak vzal kleště. Normálně jsem si chvíli myslela, že mi chce ucvaknout všechny nohy, tak jsem mu je uhýbala, aby se netrefil. Nevím, jestli to byl záměr nebo se mu nepovedlo ucvaknout mi celé nožičky, jak jsem se snažila mu uhýbat, ale nakonec mi ostříhal jen drápy. Tak dobrý.

Jen co se otevřely dveře, svištěla jsem pryč jak namydlený blesk. Lidi se mi vždycky smějí, ale to je mi jedno. Smějí se mi totiž pořád! Občas jsem pro smích i psům, ale kavalírovi to bylo jedno, ten druhý už byl pryč a mopslice neměla na smích dost vzduchu, poněvadž ještě ani nerozdýchala, jak šla pár metrů od auta.

Zruště doktory, jsou zlí!! Tenhle mi zakázal skákat rozhicovaná do studený vody. Jak si to jako představuje? Můj smysl života!!!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. července 2018 v 13:38 | Reagovat

Ta Hana je normální sadistka...! :D

2 Atheira Atheira | Web | 10. července 2018 v 14:36 | Reagovat

[1]: Jak můžeš být na její straně, vždyť ona vůbec nemá žádný rozum. :DDD

3 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 11. července 2018 v 11:38 | Reagovat

:D :D Normální horor. :D Zařazuji do výběru na TT. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama