Září 2018

Kočky jsou ufouni!

27. září 2018 v 8:06 | Lara
Je veřejně známo, že kočky přišly z vesmíru a přišly proto, aby si zotročily lidi. Z části se jim to povedlo, z části ale nikoli, protože většina lidí kočky toleruje, ale neslouží jim, i když jich je stále víc, kteří bydlí u koček v pronájmu nebo na ně vydělávají nebo prostě žijí ve vztahu otrokář a člověk.
Nepovedlo se jim to taky proto, že jsme tady my, psi, větší, silnější a zabijáčtější, takže z nás mají kočky respekt.

Pořád nevěříte tomu, že jsou kočky ufouni?
- svítí jim oči
- žijou v sektách
- jsou divně měkký a ohebný (jako žužu)
- prostě jsou to ufouni


Nejhoršejší věci mého psího života

18. září 2018 v 9:18 | Lara
Lidi hodně často říkají, že být psem je strašně skvělé. Nejvíc to asi používají při nutnosti chodit do práce a tak. Jenže i když jste pes, je život občas krušný. A to nemluvím o tom, když jste pes u špatných lidí, to byste pak ještě rádi dělali klidně od rána do večera i s víkendy. Já vám o tom můžu vyprávět jen trochu, takže vám toho moc nepovím. Teď ne. Moje máma by vám určitě řekla víc, ale ta už vám to nepoví.

Takže vám musím povědět já o krušných časech rozmazlenýho psa, který má ten život, který byste často chtěli víc než chodit do práce.

Dobrou chuť!

13. září 2018 v 12:27 | Lara
Dneska je hodně populární fotit jídlo. Chci být taky moderní, takže jsem si fotila nějaké svoje večeře. Mám je hodně různé, protože jsem už kdysi psala, že nejím granule. Jsou to takové sušenky a umí být i dobré, ale měla jsem po nich pekelný prdění. A taky sračku a tak. A protože už toho bylo hodně a když mi po nějakých bylo dobře, přestaly mi buď úplně chutnat nebo mi po nich po čase zase začalo být zle, začala mi Hana dávat maso.

V granulích je přece taky maso a jsou vyvážené, aby nic nechybělo, říkají lidi. Že se tím dá hodně zkazit a že mi bude něco chybět. Zvláštní. Haně tohle zase říkají, když maso nejí. To je svět!
Jiní zase říkají, že granule jsou hnůj. No, a já po nich prostě smrdím jako hnůj, tak koho by tohle bavilo? My proti nim doma asi nic nemáme, když jsou dobré a ne z Penny. Ale Hana už je nekupuje a já je nejím. Na jídlo se vždycky těším a hodně často asistuju i u přípravy.

Ale za jakou cenu?

3. září 2018 v 8:40 | Lara
Už podruhé jsem byla u Gabči doma, i když tentokrát zase jinde doma, takže poprvé, ale podruhé to bylo u Gabči. Bylo to fajn v tom, že tam bylo hodně koček, míň fajn už bylo to, že jsem je nemohla chodit ňuňat jako to dělám doma. Bály se. Taky tam byli ptáčci v kleci a Šedina na mě mluvila sprostý nadávky skrz díru ve dveřích, kterou chodí kočky.
S Hnědoušem jsem se kamarádila loni, chodil s námi na procházky, ten je trochu dinosaurus, česapík bej retrívr, připlul za zátoky v Americe a Gabči rodiče si ho teda nechali, Šedina se narodila v plemeni buchty z kynutého těsta a jednoho dne vyskočila Gabčiný mámě z mísy v kuchyni a už neodešla.