Ale za jakou cenu?

3. září 2018 v 8:40 | Lara
Už podruhé jsem byla u Gabči doma, i když tentokrát zase jinde doma, takže poprvé, ale podruhé to bylo u Gabči. Bylo to fajn v tom, že tam bylo hodně koček, míň fajn už bylo to, že jsem je nemohla chodit ňuňat jako to dělám doma. Bály se. Taky tam byli ptáčci v kleci a Šedina na mě mluvila sprostý nadávky skrz díru ve dveřích, kterou chodí kočky.
S Hnědoušem jsem se kamarádila loni, chodil s námi na procházky, ten je trochu dinosaurus, česapík bej retrívr, připlul za zátoky v Americe a Gabči rodiče si ho teda nechali, Šedina se narodila v plemeni buchty z kynutého těsta a jednoho dne vyskočila Gabčiný mámě z mísy v kuchyni a už neodešla.


O čem jsem ale chtěla mluvit. U Gabči mi bylo fajn. Třeba v posteli. Mohla jsem si dokonce vybrat, protože hned za tou její byla za dveřmi další, velká postel, kam jsem chodila koulet sudy. Líbilo se mi to. Ale jinak mi neustále jen někdo sliboval, že to bude dobrý, ale vždycky jsem si musela projít peklem.

Minule totiž bylo ve světě na druhé straně dlouhých kolejí hezky. Jenže teď tam z nebe skákala voda a vy už určitě víte, že to nemám ráda a že do vody se skáče, ale ne naopak.
No a tak jsme místo toho, abychom zalezly pod deku a koukaly na tu skákající vodu z okna, chodily v ní. Hned první den jsme prošly snad celý svět na druhé straně dlouhých kolejí. Hodně často jsem se ptala, jestli už nepůjdem domů a už se mi nechtělo, ale domů to bylo už daleko ze všech stran a tak mi nezbylo než jít. Odpovědí mi vždycky bylo jenom, že to bude dobrý a stejně jsem musela jít. Do batůžku ani do náručí mě nikdo nevzal.

Ale teď už jsem doma, takže to nakonec fakt je dobrý. A asi vždycky je, bylo to dobrý hned u Gabči, kdy jsme přišly domů a já mohla do postele. Jen mě teda štve, že mě Hana nenechala vybírat odpaďák.
Jenže někdy je horší to, co je mezi tím. Než je to dobrý, musíte zažít něco hroznýho, abyste si přáli, aby bylo zase dobře. A tak mě napadá, že je možná lepší, aby tahle situace nikdy nenastala. Takže nejlepší pro všechny je dělat tak, abychom si, že to bude dobrý, říkat nemuseli.
Co proti tomu udělám já? Příště až uvidím, že prší a ony chtějí jít ven, dám si pozor, aby si aspoň někdo vzal dost velký batoh, do kterého se budu vejít nebo zastřešený vozík!
 


Komentáře

1 Sakura Minamino / Tweedledee Sakura Minamino / Tweedledee | E-mail | Web | 3. září 2018 v 11:27 | Reagovat

Musíš Hanu přesvědčit, aby ti pořídila něco na způsob dětského kočárku, jenom pro pejsky.

2 Sova přepálená Sova přepálená | 3. září 2018 v 20:32 | Reagovat

Ale Krombičko, vždyť jsi měla pro sebe dvě postele a ještě jsi dostala plyšáka a viděla jsi spoustu nových zvířat a věcí, tak to za tu trochu skákající vody stálo, ne? No jo. Stejně se na příště zkusím polepšit. Nechci, aby ses cítila tak ublíženě, jak to vyznívá už jenom z toho nadpisu. :D

3 Lara Lara | 3. září 2018 v 20:45 | Reagovat

[2]: Doma mám větší postel než byla ta pruhovaná, hraček plnou krabici a máme tady teplo a voda nám tu skáče málokdy. :P
Takže radši přijeď ty, dík. Ale stejně zase přijedu, jen abys věděla.

4 Lucky Lady. Lucky Lady. | Web | 4. září 2018 v 14:34 | Reagovat

Veľmi pekné. Nakoniec je to dobré tak či tak, skôr či neskôr. Zaraďujem do výberu najlepších článkov. :)

5 Keiji Keiji | Web | 11. září 2018 v 7:04 | Reagovat

Ubohá Krombí, to tě teď čeká asi nejméně oblíbené období.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama